Časem zapomenutí

Uniformu svou máš teďka téměř netknutou,
sbalit na ni děvku je jen pouhou zábavou.
Večer plný světel, slávy s noční zábavou. Užívej si, kámo, teď jsi přeci hrdinou!

Listy růží padnou na ocelovej prach,
blíží se další doba zlá…
Kapky chlastu, děvky a skrývanej strach,
rozum, co rozletěl se v prach…


V rukou osud svůj, co teďko láme kosti tvý,
srdce valem stydne, oči krví zalitý.
Za hrdinou týhle noci zdá se spadla klec,
časem zapomenutí, to byl jejich konec.

Listy růží padaj na ocelovej prach,
nastává temná doba zla…
Kapky krve, bolest a nezvládnutý strach, rozum,
co rozletěl se v prach…