Televizní smrt

Řekni těm hlupákům,
dřív, nežli spadne most,
nežli jim lebky na slunci zbělají,
že je ta bedna pomalu zabíjí,
ještě se dívaj ale už mrtví jsou.

Věčnost se otvírá, mrtvá a bezedná,
ten, kdo již zemřel, může se klidně smát,
že prý jsme v bezpečí, válka je daleko,
jaképak daleko, vždyť země je malá.

Dítě se narodí, otec se usmívá,
v kosmu je díra a stařec umírá,
vojsko se nalodí, fáma je opilá,
kde však jsou lidé a kde tváře jsou.

Jsou, už jdou, už jsou tu a chtěj se bít,
barevné obrázky, nástroje totalit,
já i ty, i on i oni ví, jak tyhle věci,
nebezpečné jsou.