Apogeum

Jednou takhle klidně po městě si šel
krok za krokem bez vědomí bez cíle jsem vlál
klábosil jsem ve výčepu U Zpěváčků pěl
na útratu moc jsem neměl, kdo vo mě stál.

Stál jsem tam rád
dole u vody
kam chodívaj
lidi pro svý nálady.

Postavil se ke mně celkem rozpačitejm chlap
vyptával se, co tam dělám, co jsem vlastně zač
vo sobě mi neřek vlastně skoro vůbec nic
chtěl jen velkou bednu do sklepa dopravit.

A co je v ní
já se neptal
von zaplatí
já si půjdu v klidu dál.

Bedna už je ve sklepě a dědek víko votvírá
v ní je měsíc svázanej a von se blbě usmívá
nazývá to perigeum, jaký vůbec možný je
vodváže ho, vylezeme, měsíc k nebi vypluje.

A stojim dál
a zírám jen
dědek na něm
a vopouští naší svatou zem.