V proutěném křesle

V proutěném křesle bubnuješ do opěradla
kytka ve váze v tom rytmu ze stolu spadla
prstenem do taktu bubnuješ SOS
z koberce sbíráme střepy a černý bez

Učím se zůstat přítelkyní sama sobě
káva je hustá a kuchyní už voní oběd
po víně najdeš mě línou a ospalou
z postele padáme za pusou nedbalou

Stačí si sáhnout na okenní rámy prší
sny hlavou táhnou v nich vidíme se nazí v buši
po zebře chodíme za ruku každý sám
co jsme si to jsme si nemám tě kde tě mám

Za kostky do hry vrženi jsme do ulice
alea iacta est čteme si z učebnice
sekáme společně manželskou latinu
hřeju se na slunci ty sedíš ve stínu