Cesta co nikam nevede

Sinuz:
„Kamera, klapka, jedem!“ V hlavní roli vedlejší
hraju hrdinu, co střílí a pak až přemejšlí.
Plnim úkoly, který pro film scénárista vymejšlí:
Hlavní mise zahrát tak, aby byla scéna věrnější.
„Záběr číslo jedna:“ ´Du po cestě, okolo tma
počasí na hovno, jak na potvoru, jako v každým hororu.
Musím jít tam, kam by nikdo normální nešel
tvářit se jako že nic, přitom smích by dávno přešel.
Dle přání scénaristy, nemám šanci, mám to jistý
ve scéně druhý, už namíchali kýble s krví.
„Záběr číslo dva:“ Vidím divný postavy
komparzisty, který žádnej honorář nedostali
za strávený hodiny v čekárně, nervy, tréma...
na konkurzu, pro svejch pár chvil slávy. - Scéna
už je připravena. „Ticho, kamera běží!“
Slyšim jejich hlasy, avšak moc nerozumim, nebo jen stěží.
Ptám se: „Kde najdu místo, který bezpečný je pro mě?“
Odpověď zní: „Běž na konec, a pak zahni rovně.“
Dle pokynu ´du směrem, kterej je předem domluvenej.
Slyšim křik (křik) - tenhle sampl provařenej.
Otáčím se, střih, hudba graduje, záběr z boku
levnejch trik ve snaze navodit stav šoku.
Postavy zmizely ze scény, pronásledován samotou
utíkám ze záběru. „Stop, to stačí, tohle beru.“
Povídá režisér: „Uděláme ještě jednu malou změnu.“
Technici stěhujou kameru. „Klapka!“ ...a ´sme v éteru....
Běžim lesem, nevim, kde jsem, škoda, že ´sem
přehlíd´ značku - slepá cesta, běžim přímo na stěnu.
Absence možnosti výběru cesty než výše zmíněné
je příčinou kontaktu ksichtu s povrchem na stěně.
V důsledku toho padám na zem - moje poslední chvíle..
„Stmívačka, titulky!“ …pokračování v dalšim díle.

Zášť:
Vyšumělej hlas z agentury, nahranej na pásku
v záznamníku oznamuje, že mám další zakázku.
A v mailu prej mám další info a krátkou ukázku.
´Sem zvědavej. Stahuju poštu - něco stáhnu - něco pošlu.
Pokyny ´sou jasný, jak a co a co a jak...
Jde o reklamní kampaň na mizernej béčkovej biják
se stupidním dějem, trapný obsazení, no nic moc.
Krve tolik, že se smějem – „ha ha,“ - decent paradox.
Projekt, co stál 5 krát míň než reklama na projekt.
Tak to je běžná praxe: „Nakrmíme média, média svět.“
Plakáty v tisku, ukázky, spoty, noviny, internet
- hlavně, ať se investice vrátí zpět! A ´sme v cíli!
Premiéra - už jen pár dní, abychom lidi přesvědčili.
Avšak důležitá otázka: „Kolik lidí už film sdílí?“
Kolik u pokladny v kině za ten film vyberou?
Pár korun od týpka, co točí plátno kamerou.
Borec s holčinou, který se v půlce filmu seberou.
A dvě figury, co usnou, hned jak popcorn dožerou.
Ale proč? Náš produkt je přece lepší, než ten běžný.
Avšak běžný v krámu na pultech nenajdeš. - To věř mi.
Nevýhoda povolání dělat reklamu těm, kdo platí.
Na kvalitě nezáleží. Co když stádo důvěru ztratí?
Někdo touhle cestou ´de a ten kdo je línej, tak ten jede.
Jinou kapitolou je, kam vlastně tahle cesta vede...

John L.:
´Seš jako běžec, kterej prochází si trať
před závodem, aby předešel pádům - tak se připrav!
Tvoje cesta bude dlouhá, vede z města přes lesy a hory.
Budeš mít ošoupaný až k prdeli svý nohy.
Potkáš zajímavý lidi - a voni nebudou mít zájem.
Potkáš náročný šéfy - budou Ti dávat na nájem.
Potkáš sexy holky - budou chtít províst rájem.
Potkáš nás - a my ti na cestě zahrajem.
Ve spěchu budeš zdravit známí - budou tě učit kouřit…
ukazovat žákovský knížky a loučit
se s tim, že o pár kilometrů dál se možná potkáte znova
a budete polemizovat na téma, co vám dala škola.
Budeš překračovat stromy v lese spadlý přes cestu
a brodit se řekou …pak usychat na slunci.
Budeš často říkat: „Tohle chci!“ Ale nikdo ti to nedá.
Sám se budeš dělit o svůj chleba.
Po cestě potkáš někoho, s kym si padneš do oka a dál
nebudeš sám na vyprávění, co ´si do tý doby ďál
a jak by to bylo fajn, kdybyste všechny věci ďáli společně.
Řekneš si konečně! Nešel ´sem zbytečně!
A pro uznání a společenský postavení budeš dřít.
Až ten někdo zmizí za rohem s tim, že můžeš jít.
Budeš chtít z mostu skočit. Nebudeš mít proč se otočit
a jít zpátky - a tvoje kroky do dálky budou taky krátký.
Tak nasbíráš kytky, který dáš rodičům na hřbitově do vázy.
Uslyšíš, jak stárneš a že tě chvíli doprovází
někdo, kdo ti dotazy nezodpoví - jenom čeká
a ukazuje ti západ slunce v dálce - a říká
že: „Tady tvoje štreka, kamaráde pomalu končí.“
- Poslední, co vidíš, ´seš ty, jak se loučíš
s cestou, která nikam nevede…