From Heart And Soul To Pen And Paper

Všechny tyto potlaèované emoce otékají uvnitø mého hlavy.
City nikdy cítily pøed nutí mì zajímat se, nutí mì zajímat se proè?

Proè já jsem dokonce zde zkusím, jsem byl jsem dostal najít cestu vnì, ale nic zdá se otevøe.
Tak jdìte, odejdìte tak já nakloním vidím vás blízko mì... blízko dost tak já cítím se bezpeèný uvnitø.
Ulétnout, doufám, že vy rozumíte mì, ale já vím, že vy nikdy bude.

Listy foukání nepokojný, ti listy na mém yardu.
Šeptání melodie nutí mì zajímat se, nutí mì zajímat se proè?

Proè já jsem dokonce zde zkusím, jsem byl jsem dostal najít cestu vnì ale nic zdá se otevøe.
Tak jdìte, odejdìte tak já nakloním vidím vás blízko mì. Blízko dost tak i cítit se bezpeèný uvnitø.
Ulétnout, doufám, že vy rozumíte mì, ale já vím, že vy nikdy bude.
Já vím, že vy nikdy bude.

Nenechejte mì zde zatímco jsem èekání právì tu na vašem krytém vchodu.
Ona zùstává klid zatímco oni dìlají výtržnosti, zlomeniny tam je nic takového, jako tomu.
Svìtla blýskavost lidi skvìlý, tak jak jsou bìh z místa èinu.

Bylo to fatální?
Udìlá to?
Její neživé tìlo leží tam nahé.
Udìlá to?
Udìlá to?
Bùh, kterého doufám, že ona je pìkný.

Tak jdìte, odejdìte tak já nakloním vidím vás blízko mì, blízko dost tak já cítím se bezpeèný uvnitø.
Ulétnout, doufám, že vy rozumíte mì, ale já vím, že vy nikdy bude.
Já vím, že vy nikdy bude