Sto let dál

Cesta je volná, nevnímám čas.
Kolem jen ticho, jenom svůj hlas.
Rozmýšlím cestu, kudy se dát, za krásou, za smrtí nebo jet dál?
Srdce se vzpíná jak divokej kůň, za černou bránou jen hluboká tůň. Cesta je volná a nevnímám čas.
Kolem jen ticho, jenom můj hlas.
Vzpomínám a zapomínám, co bylo, bylo, neproklínám.
Zkusit to silou a už se nebát, tak to už rozhodnul… čas!

Na vahách osudu svádí se boj, život se smrtí jak pekelnej roj.
Milion informací táhne ti hlavou, proč vybrat tuhle a proč zas tu druhou. Probírám vzpomínky a přidávám klad,
i když jsou ledový jak polární chlad.
Černým ohněm ze svojí duše rozpálím život a smrt mi může…

Snad teď vím, že volba je správná,
rozbourám temnotu jak slunce mrazivý rána.
Jediný, co mi už jen zbývá, dupnout na plyn a říct…

Ref:
Sto let dál. Vítr doby vál. Když ďábel zůstává tu!
Otvírám náruč svoji černou, prokletí - to jsem já…

Pochybnost stoupá a život jde dál,
být pánem času a chaosu král.
Roztrhnout ocel, rozkopat čas,
co zbylo, zbylo, život jak vlas.
Teroru mecenáš, zlověstný chór, krvavé touhy a pekelný sbor.
Mrazivé výšiny tě neodradí, hodina pravdy a zmrtvýchvstání.
Snad teď vím, že volba je správná,
rozbourám temnotu jak slunce mrazivý rána.
Jediný, co mi už jen zbývá, dupnout na plyn a říct…

Ref:
Sto let dál. Vítr doby vál. Když ďábel zůstává tu!
Otvírám náruč svoji černou, prokletí, to jsem já…