Snazší je nevidět

Bolest, co zemí si kráčí, skrytá za pýchu, ideály.
Jak bič, co na hubu nás sráží, co let jsme si ji pěstovali.
Jak sen, co s úsvitem vždy skončí, jak chlast, když z volna vyprchává.
Váš směr a s křížem krvavou louží, tělem… vrací se symboly zla.

V žilách, v krvi se promítá váš hněv.
Skomírá světem prolitá má krev!

Snazší je nevidět!

Steskem, co nocí se zmítá, zrada, co přišla znenadání.
Jak bič, co zemi do krve mlátí, hrdost zmlácená k nepoznání.
Jak lev, co v kleci se neubrání, výpad, mysl je narušená.
Jak smrt, co vchází vždy bez pozvání, otázka snadno vyřešená.


V žilách jedem se prolíná můj vztek!
Skomírá světem prolitá má krev!

Snazší je nevidět!

Na další den jak se hýří? Řev těl v ulicích neutichá.
Jak bič, když tankem do hlavy míří, bajonet, co tělo provrtává.
Jak krev, co bolest na hrbu tíží, jak jed, co život rozežírá.
Když den se k soumraku zas blíží, zemí se ocel rozeznívá.