Pro tebe

Čeho se můžu v tomhletom světě bát,
že sejdu z cesty či zůstanu na ní stát.
Snů co mě budí jak ostré hrany.
Za něčím běžím a sám jsem štvaný.
Nikdy v nich nechybíš ty, má milá,
jsi pro mě dneska víc než dřív's byla.

Čeho se můžu v tomhletom světě bát,
že jednou písně nebudu mít komu hrát.
Postraních řečí nebo křivé rány,
a že ti zbude jenom úsměv hraný.
Co bych pak měl pro tebe, má milá
jsi pro mě dneska víc než dřív's byla.

Buďme si tím, co může nás hřát.
Postavme svůj obranný hrad.
Na skále dnů v kterých život nám přál
pod nebem snů, těch co ženou nás dál.

Čeho se můžu v tomhletom světě bát
až jednou zjistím že nemůžu víckrát vstát.
Toho v sobě čím si nejsi jistý,
že naší lásce opadají listy.
jak na podzim stromům, má milá
jsi pro mě dneska víc než dřív's byla

Buďme si tím ...