Čas

Z pradávných dob, než světla večer zahoří,
v tu chvíli, kdy zrovna se stmívá,
jsem jako jeden z těch,
co plují noci po moři
a věří, že čas,
čas ukáže jim víc, až z dálky se vynoří,
co obzor tak pečlivě skrývá
a tak plují noci,
tou hvězdnou laboratoří
a hledají vzkaz.

Má Cynthie, dej mi čas
a ruku kolem úst,
ať mi zakryje můj úzkostný hlas.

Jak moře věčně své břehy smývá
příbojem zpěněným,
z korábů na dně
písně zpívá
všem přáním splněným
a stejně jako oni i já musím do noci,
když znavený ze svých cest
pod mapou, v které hledám
co hledali už proroci,
pod sgrafity hvězd.

Má Cynthie, dej mi čas
a ruku kolem úst,
ať mi zakryje můj úzkostný hlas,
má Cynthie, já chci si být jist,
než poslední vlna
mne navždy přikryje, já ve větru list.

Za letních nocí, když se dívám
z tebou do té dálky,
ten malý dotek světla
a stesk, který mívám,
když vím, že vidím čas,
ty milióny hvězd, to světlo co z dálky
něž k nám doletí,
tak zmizí zbytky měst
i všechny ty války,
těch pár století.

Má Cynthie, dej mi čas
a ruku kolem úst,
ať mi zakryje můj úzkostný hlas,
má Cynthie, já chci si být jist,
než poslední vlna
mne navždy přikryje, já ve větru list.