Na kopci - Část 1

Jsou cesty co mne dovedou
až do míst kde se s koncem léta vrací z dětství sen
Já prokřehlou a nastydlou
tě hřeju aby došli jsme až sem

Než hradby keřů se spolčí s tmou
my stoupáme tou necestou
až k obzoru, kde končí zem
a vůni větru přes tvé vlasy dáváme si navzájem,
ty víš snad nejlíp kdo já jsem.

Tvé ruce víru nosí kam já sny jen
a pak tvůj dech je teď můj je v mém.

Světla lovců, hlasy honců a na nebi krátký sten,
pak stíny kopců stáhnou nás bez námahy
do svých stěn,
jsme tak blízko mezi nocí, mezi dnem

A pak tvůj dech se snáší teď v mém,
se snáší teď v mém, jak chladne zem...

...pod jedním kabátem, schované tváře mizí
spoutaní navzájem, vteřinou hvězd a vizí

....Tím momentem se vrací zpátky k místu odkud jdem