Místo na kterym stojíš teď

Prodlužujou se stíny, padá listí na lípy.
Srdce mi proklály tři Amorovy šípy.
Chvíli mi přopadalo, že měl aspoň levorvel.
Díry jsou hluboký a kulky už nejdou ven.

Topím se v duhovkách, drtí mi to hruď.
Moc dobře znám pocit být obyčejnej kluk.
A zas vidím Amora, kterej hlupák mu dal luk?
Najdu nás dva v každý romanci co čtu.

Normální lidi tomu říkaj tvůrčí výbuch.,
Já říkám "momenty" kdy o tobě píšu.
Překonávám poety a mám v očích hrůzu,
když vidím plakat tebe, nekonečnou můzu.

Topící se stébla chytá, topím se do nicoty
a niciotný jsou ktoky, takže musím vykročit
a šlápnout na plyn, spojku, brzdu zároveň
vykopat se z jámy hoven,
zarapovat naposled.

Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Zbyla jenom šeď a já padám, proč se chytáš mě?
Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Nejde se vrátit zpět, není návrat k řádkům, který znáš nazpaměť.

Skládám fragmenty do mozaiky otázek.
U některých z nich, mi lehce stoupá tep.
Vlastně asi u většiny, většina je o lásce.
Pustil jsem pocity, který v sobě poutáme

stejně jako přízraky a moje vnitřní démony.
Neboj, je to krycí název pro mí černý svědomí.
Miro Žbirka napsal "Čo bolí to prebolí"
Doufám, že ví o čem mluví, čekám až mě přebolíš.

Je to jenom chemie, jen organická látka.
Vede mě to k myšlenkám, že je tělo zázrak.
Jestli je duše oka jeho schopnost vidět,
tak jsi nejen persoektiva, ale celej výhled.

Na místě na kterým stojíš teď, padá listí. Máš ho ve vlasech.
Budem si bliší, ještě víc než jsme
a konečně lidmi, co kvůli sobě ztrácí dech.

Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Zbyla jenom šeď a já padám, proč se chytáš mě?
Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Nejde se vrátit zpět, není návrat k řádkům, který znáš nazpaměť.

Oheň hoří v srdci, vítr fouká do tváře.
Rozfoukal mi život, tak v něm nemám pořádek.
Čekal jsem na vánek, ale přišel hurikán
tak trochu jsem čekal, že mi to spočítáš.

Jistoty se rozpadaj jak domečky z karet.
Jedna z nich zůstane, to je můj talent,
ale než abych ztratil tebe, radši ztratím hlas,
otočím se směrem k slunci, ty budeš stát...

na místě, na kterým stojíš teď, jsem stál já
a postavil tam zeď. Mezi náma
zbyla jenom šeď
a já padám, proč se chytáš mě?

Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Zbyla jenom šeď a já padám, proč se chytáš mě?
Na místě, na kterým stojíš teď,
jsem stál já a postavil tam zeď mezi náma.
Nejde se vrátit zpět, není návrat k řádkům, který znáš nazpaměť.