Domácí vězení

Některý ženský,
Jsou všecky stejný,
Když přijdeš domů, povstanou,
Neví co chtějí
A nedaj pokoj,
Do chvíle než to dostanou.

Život je prej náhoda,
dole je to na ho…,
nahoře pohoda,
zbytečnosti neřeším,
je nám fajn, jsme spolu,
tak mě netrap větama typu:

,,Miláčku, záchodový prkýnko dolů „

Nemusí vařit,
Nemusí žehlit.
Nemusí mít nic na hrudi.
Mám jenom jedno, jediný přání,
Proboha jen, ať neprudí.

,,Brouku, jsi doma?“

Víte, moje žena,
Se mnou byla pokaždé,
když mi bylo opravdu zle,
když jsme zkrachovali,
když mě vyhodili z práce,
když mě postřelili,
i když se mi začalo zhoršovat zdraví,
Víte, co si o tom myslím?
To ona mi nosí jenom smůlu!

Miluju ženy,
Když dělaj scény,
Cítím se být ukřivděný,

,,Miláčku, je čtvrtek!“

Proč zrovna čtvrtek??

Chtěl bych tě líbat,
Chtěl bych tě vnímat,
Jak Saturn prsten objímat, uu

Kde je ta víla, co kdysi byla?
Můj kamarád nás zve každej rok na domácí zabijačku.

„Miláčku promiň já ti to zapomněla říct“
Zapomněla říct? Zapomněla říct?

Já večer přijdu do hospody, a a a,
Chlapy tak co jaký to bylo?
Žrádlo….
Nevadí! Zabíjačka bude doma!

Mám jenom jedno, jediný přání,
Proboha jen, ať neprudí.

„Kde jsi zase byl?“

(Omlouvám se, ale nerozumím, pokud někdo ano prosím pište do zpráv, děkuji )

Mám ženu, která umí vařit a uklízet.
Mám ženu, která má ráda sex.
Mám ženu, která umí vydělávat spoustu peněz,
Ale nejdůležitější je,
Aby se tyto tři ženy nikdy nesetkali.

Miláček můůůj, miláček můůůj…

Některý ženský,
Jsou všecky stejný,
Když přijdeš domů, povstanou,
Neví co chtějí
A nedaj pokoj,
Do chvíle než to dostanou.

Miluji ženy,
Když dělaj scény,
Chcou jen … slaměný.
Našel jsem sílu, …
Jsem vlastně dítě štěstěny.

„Chlapy musíme hladit, hladit a hladit, až je vyhladíme úplně“