Mladý Walter

Když nádvořím chladný vítr vál
a sténal na hradbách
Král stejně tak jako každý rok
na svůj dvůr hosty zval.
Královna s lordy na hradbách
své hosty vyhlíží
Když údolím hrabě Walter Stuart
s družinou přijíždí.

Před ním šest jezdců komořích
a šest jezdců za ním
Plášť jeho zlatem zářící
ho před větrem chrání.
Jeho kůň zlatou hřívu má
i postroj na bocích.
S ním letí rychlejší než vítr
v podkovách stříbrných.

Tu jeden prohnaný lord vstal
a ke královně praví:
Řekněte paní, z jezdců těch
kdo nejhezčí má tvář?
Já viděla jsem rytíře
i lordy slavných jmen
Však hrabě Stuart je nejkrásnější
z mužů co shlédla jsem.

Vtom vykřikl žárlivý král
a hněv mu z tváře planul
I kdyby stokrát hezčí byl
však pozná kdo je král!
Já nejsem hrabě či rytíř jen
leč král co vládne všem!
A přede mnou skloní hlavu každý
přes celou skotskou zem!

Nic vysvětlení královny
hněv králův neutiší
A pro těch pár slov z jejích úst
teď Stuart zemřít musí.
Už spoutali ho na nohou
jak králův příkaz byl.
A do temné ho vrhli věže
by se na smrt připravil.

Já městem Stirling jezdíval
když zvonů hlas jím zněl
Však takhle městem nejel jsem
bych na nohou pouta měl.
Já městem Stirling jezdil jsem
už dvacet dlouhých let
Však nikdy tím městem nejel jsem
bych nevrátil se zpět.

Ten večer na popravčím vrchu
Sir Walter Stuart stál.
Přivedli k němu jeho koně
a strakatého psa.
Pak spatřil ještě ženu svou
i synka který spal.
Než kat tam na popravčím vrchu
rozsudek vykonal.