Krev a zlato

Studeným ránem táhne oddíl vojáků
studeným kalným ránem mladí chlapci jdou.
Na jejich tvářích vidíš zklamání a strach
Kapitán v čele píská píseň veselou.

Jestli jsi jednou dostal do rukou zlatý meč
prodal jsi navždy život svůj i volnost svou.
Nebudeš půdu orat, nebudeš ječmen sít
nemůžeš svoji milou zítra k tanci vzít.

Matčin pláč doznívá
Zůstáváš s tím pláčem sám.

Odcházíš zabíjet a zemřít bůhví kam
kde kalný Dunaj v rovinách se rozlévá.
Jen temný rachot bubnů do kroku zaznívá
jakoby říkal: vojáku, ty zemřít máš!

Vybledlý prapor zvedni, rozviň ho nad hlavou
Pozvedni svoji zbraň na cestě za slávou.
Zapomeň na svou lásku, zapomeň že jsi žil,
po tobě chce tvůj král jen abys zvítězil.

Na bitevní pláň dopadá stín
Nespatříš už svítání.