Balada o kožkařovi

Po vsi jel, kožky chtěl, občany pobízel,
Dědáci spěchali, by kožky prodali.
Bral králíky, nutrie aj bižuterie,
ceník měl, jezdil sám a s nikým nesmlůval.

Zvířata miloval, přesto z nich kůže rval,
ale pak řekl: “Dost!, z mé práce mám len zlost“.
Z peněz co utržil, z těch farmu založil,
splnil si sen od mala, že zvířatom teď pomáhá.

Co na plat, jedenkrát si s ním chtěl pejsek hrát,
Avšak byla to past, zvířata vedl hlas,
Hlas pomsty, kožkaři, dlouho ji chystaly,
když si hrál, tak zařval psík kůži mu trhal.

REF:
Kožky, kůže (starý nábytek)

Kožkař byl obětí zvířecí paměti,
při jeho odchodu řekli mu u hrobu:
Cos byl dřív, byls aj teď, takový už je svět,
a co tím chceme říct, někom vše, někom nic