Adélka

Spíš, určitě jen spíš,
proč to zabolí, když se podívám?
Všichni pláčou - spíš,
určitě jen spíš,
proč se nevzbudíš, když tě objímám?

Vstávej, vždyť sis chtěla hrát,
já jsem sluha a ty král.
Tak vstávej, v noci můžeš spát,
není nic o co víc bych stál.

Vím, chtělas vědět dřív,
kde je hvězda tvá a kam chodí spát.
Tohle nedělej, zůstal bych tu sám,
tvoje hvězda ví,
nesmí mi tě brát.

Už dávno jsem tě toužil mít,
a dal ti jméno Adélka.
Tak vstávej, musíme už jít
šňůrky perel navlékat.

Spíš, určitě jen spíš,
proč to zabolí, když se podívám?
Všichni pláčou - spíš,
určitě jen spíš,
proč se nevzbudíš, když tě objímám?

To jsem přece já...

Vstávej, vždyť sis chtěla hrát,
já jsem sluha a ty král.
Tak vstávej, v noci můžeš spát,
není nic o co víc bych stál.

Spíš, určitě jen spíš,
proč to zabolí, když se podívám?
Všichni pláčou - spíš,
určitě jen spíš,
proč se nevzbudíš, když tě objímám?

Proč se nevzbudíš, když tě objímám?
Proč se nevzbudíš?