Skrytá bolest

Probouzim se v noci
nad postelí padaj hvězdy mi
ani jedna bez viny, ani jedna nesvítí.
A každá z nich mi připomíná
že to štěstí neumírá, pokud tu hru neumíš hrát
nemáš tu co dělat, bez debat.

Nedá se nechat, všechno plynout
pocity hynou, a my sedíme, brečíme,
nevíme, sami volíme ze vzpomínek,
kterou necháme si v hlavě.

Hlavně, že ta fotka mrazí čas,
mrazí nás, zlomí vaz.
Hlas povídá, že mám se
podívat, ale kam, když je všechno prázdný
když nic neni tak jak to má být.

Procházim se městem, déšť mi nutí depresi
nevěřim, bez dveří se nedá vyjít z pokoje
z pokoje. Bez klíče neví, že člověk mění
postoje, potom je těžký milovat svobodně.
Slovo je základ, láska je sláva, se štěstím ztrádáš
a dobro postrádáš. Vim, že to máš ráda.

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Občas mi chybí víc, občas i koukám výš
občas si přeji ať mě prostě nikdo neruší.
Občas tak přemýšlím, ostatním závidím
stále jsem poloviční, protože ji nevidím.

Teď už je pozdě, nedokážu přiznat bolest.
Nedokážu ostatním říct, jaký jsou pocity ve mě.
Dlouho to držim v sobě, dlouho to držet budu,
je to už pár měsíců, nenašel jsem odvahu.

Prosim tě, věř mi, že je to moc dlouhý příběh,
nikdy se k tomu nechci vracim a mnoho vzpomínek.
Mám toho dost za sebou ano vina nás obou,
nejde to vrátit asi navždy budu umírat touhou.

Prosim tě o jedno, dej mi šanci a vyslechni mě,
bohužel nejsem odhodlanej ano v tom je problém.
Takže kdo mě přijde zachránit podá mi ruku.
Jak jsem řekl vyser se na mě, kopni mě dolů.

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Je to zase gušé, zase můj hlas na beatě,
zase Bascci jako malý dítě, zase píše
jak to chodí, tam kde se mi fotky promítaj,
utíkaj do neznáma tam kde je tma,
kde je chlad, kde jsem sám, kde mám strach,
kde i rána, která nekrvácí promění tě v prach.

A my dva budeme se stále nenávidět,
je fakt těžký nezávidět typovi co s tebou žije.
Nemam jinej pohled, pro mě jsi, byla prostě fit,
jako jarní sníh, teď mi ocházíš a já zůstal sám
ty nejlíp víš, jak mi záleží na tvojim bezpečí.

Nejsem dokonalej, ale mrzí mě to
že já strachuju se, zatim co ty máš v srdci beton.
Nejsem bezchybnej, bez chyb už nebudem nikdy
jenom čas ukáže jaký jsem udělal chyby.

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Je tu spousta věcí, který o mě nevíš, víš?
Já stojim stále ve tmě, ty mě přece nevidíš.
Cejtim se jako samotář, bolest v srdci mám,
nejde to jinak, bohužel nemůžu koukat dál.

Proč, proč najednou čumim do stěny.
Proč nevim co mám dělat, cejtim se tak bezcenný.
Narazil jsem na zem jako cyklista bez helmy,
Jenom mi řekni kdo mě teďka přijde zachránit?

Svíraj mě pocity a slzy nejdou zastavit,
mám jedno prání, jestli mi dokážeš odpustit?
Každej den procházim sám, dál tiše ulicí,
vzpomínám na tvoji tvář, upadám do depresí.

Pokaždý co tě vidim, úsměvem tváře září,
všechno to v sobě dusim nikdo mě nepochopí.
Tak jako malej kluk já měl taky sen.
Jeden sen v jeden den, sepsat celej rekviem.

Duše mi vyprchává, pomalu ale jistě,
stínem noci jdu dál ještě než bude pozdě.
Na chvíli zůstanu stát pohledem mířim k nebi,
zavřu oči a na tvář padají kapky vody.

Snažim se odejít pryč, co nejdál od lidí,
na všechny v oblaku tmy, strach z prohry vycítí
jestli jsi se dostal na dno, pak najednou záleží
zda zrychlíš z 0 na 100 během vteřiny a chceš dál jít.