Ztracená

Pamatuješ taky dny co prožili jsme spolu no a teprve teď bolí to až teď si říkám bojuj no a Stále si to představuju stále to chci znovu ale žádný ani moje srdce bohužel není z kovu. Roztržený na kusy jak po výbuchu dynamitu nevidím tvou tvář, nevím jestli jsi tu, jestli vůbec mrzí tě to co se tehdy stalo že jsem nikdy nebyl nafoukanej jako vzdušnej balon balon. To že kdysi zavři oči tak mám před očima tebe, možná je to láska, možná mě to celý sere, celý je to pryč asi celý je to fuč a pokaždé když tě potkám tak jsem zas malej kluk a. Snažím se být hodnej, milej asi vidím naději to jednu vim už jistě navždy budeš v paměti ,někdy se fakt těším až mi srdce na vždy odletí , nejradši bych vzal zbraň a napočítal do pěti. Jedna, dva, tři, čtyry, výdech nádech pět vystřelenej mozek za ty chyby co jsem tehdy řek. Vystřelenej mozek za mí chování a emoce za všechny ty sprostý texty za to že jsem nemocnej. Jedna, dva, tři, čtyři výdech nádech pět. Vystřelenej mozek za ty chyby co jsem tehdy řek, vystřelenej mozek za mí chování a emoce. Za všechny ty sprostý texty za to že jsem nemocnej. Jako malý vyběhl jsem nahý ven a stal jsem v dešti duvod toho neznam asi jsem chtěl chytat štěstí, dodnes neznám příčinu no byl jsem ještě malý Bascci a jediný co vim je že jsem pak pěknej Nastyd . Tím jsem jen chtěl říct, že nikdo není dokonalý, lidi dělaj chyby za který se potom platí. Že každej nese svoje činy, nikdo není svatý. Ale nejhorší je když pak za svý chyby něco ztrácíš. Věřmi není lehký psát to, koukat jestli ladí to a pak to stejně zahodíš jak další častí kapitol. A zjistíš že tvoje loď začíná být nakřivo že v polovině cesty nemáš ani prachy na pivo, mrzí mě to, kolikrát to ještě řeknu, kolik bude ještě keců do tý doby nežli vzdechnu. Kolikrát přestávám už myslet do tý doby keď su mám už z hlavy jenom twisté.