Řekni mi

Tak mi řekni....proč jsou občas chvíle, který jsou těžký....a tak mi řekni, co Tě bolí....moje oči nevidí, to co Tvoje srdce cejtí...pověz mi všechno, co Tě trápí...opři se o rameno, vyprávěj mi jak to bylo těžký....byl jsem pryč a ty nemělas to lehký, všechny ty minuty slyšet Tě mi byly vzácný....teď jsem doma všechno je to ale horší...hoří mi pod nohama, déšť to ale neuhasí...tak mi řekni, co mám dělat, sednout si a čekat...todle prostě pro mě není správný...držím se okažiků, který byly krásný...všechny ty časy, který byly jako z básní...a teď si básním sám a pořád o Tobě, v hlavě mám věci, který nehorázně mrzej mě...a tak se loučim, svý city házim do ohně...všechny ty řádky teď pálej se na popel...

Tak mi řekni, je to těžký...nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný...a čím víc jsou lidský, tím víc je to horší...Tak řekni mi Bože, proč musim bejt bez ní...

Tak mi řekni, je to těžký...nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný...a čím víc jsou lidský, tím víc je to horší...Tak řekni mi Bože, proč musim bejt bez ní...

Je tu další den, cejtim se hrozně...nemůžu se dívat ven, vypadám strašně...celý noci myslim na Tebe a tak to bude dál...říkám si, co dělat mám, vypadnout, jít o dům dál....to není lehký a nepůjde to...taky si říkám, že jsem
**, co pokazil to...a všechny city, co jsou nádherný...jsou teďka ledový, zmražený...a přímo k dostání...je to tak chladný, že raní to...občas i bolí to, přes to člověk shání to...tak mi řekni nejsme naivní, hrabat se ve věcech, který nejsou na hraní a zabíjí...je mi to líto a mrzí mě to...všechno jsem zahodil, jak vítr, co odfoukne to...a teď tu sedim sám, přemejšlím jak dopadne to...přemejšlim jak dopadne to...

Tak mi řekni, je to těžký...nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný...a čím víc jsou lidský, tím víc je to horší...Tak řekni mi Bože, proč musim bejt bez ní...

Tak mi řekni, je to těžký...nemůžem se dostat přes věci, který jsou běžný...a čím víc jsou lidský, tím víc je to horší...Tak řekni mi Bože, proč musim bejt bez ní...