Mé statečné srdce

Počítám mlčky kluzké schody,
a hladké stěny vězení,
které nás dělí od svobody,
ve světě kde jsme zavření.

Zavření ve vlastním podvědomí,
bez nároků na milost,
nikdo neposlouchá naše názory,
zase se jedná za zády.

U kamen se válej černé boty,
a u stolu vůně z cigaret,
do hlavy nám valej divné sliby,
sleduju ten kabaret.

Myslej si že jsme jenom
loutky ze dřeva,
s kterejma se dá hrát
jejich divadelní hra.
Držet hubu,pak bude pohoda???
Nás ale drží ta naše svoboda!