Barák

Všem je dopřáno slyšet tony
chlapce ze třetího patra.
Jak zní nekonečná melodie,
jak zní jeho vlastní drama.
Noci bývají černé jako tuš.
byl to blesk, kdo rozpáral
nebe jako nůž.
Zelené světlo vrhá stíny,
když jdeš skrze chodby,
Hudba,
myšlenky roztlučou srdce,
jak polibek Bílé Vdovy.
nesladěná kapela
hraje v rytmu temné písně.
nikdo už si nedělá iluze
o tomto místě.
ten dům je moje tělo.
Ve třetím patře nosím
čtyřiadvacet roků srdce.
Poslouchej mé, mé melodie,
ať víš, čím jsem zevnitř drcen.