Třiatřicet

Druhý dech mám v nádechu
dělám čárky náručím
svítá
proč tak ve spěchu
rosa pláchla z pavučin
Vstávám
prázdním popelník
stříbro vánku docinká
cítím
čas ho rozmělnil
patří náhle vzpomínkám

Stěží dá se odestát
mráz, co bloudil páteří
mrazil v zádech tisíckrát
náhle touhu nečeří
snad se vrátí s muzikou
doufám, přijde s objetím
líný půjde oklikou
Mráz mi stárne, to je tím

Proč se náhle ohlížím
váhy náhle v rukou mám
ptám se, čím je zatížím
chápu, na to mám být sám
jak mouchu zrání odháním
s vůlí k býčím zápasům
cítím náhle rozhraní
vchází k mému úžasu

Tep, co náleží mým hodinám
pustím z otěží, vždyť začínám
nechci znát čas - šafrán
let i pád mám rád
přece já jsem já
přece já jsem já

Druhý dech mám v nádechu
dělám čárky náručím
svítá
proč tak ve spěchu
rosa pláchla z pavučin
Vstávám
prázdním popelník
stříbro vánku docinká
cítím
čas ho rozmělnil
patří náhle vzpomínkám
já jdu dál
já jdu dál
já jdu dá