The Boxer

Já jsem jenom prostý hoch,
Ačkoli můj příběh není z těch,
Co slýcháváte často.
Já mrhal čas a už nevěřím,
Všem těm roztomilým kecům,
Jako slibům a podobným lžím-
Jen samé fóry a skutek nic;
Však někdy člověk slyší, co slyšet chce
A nezajímá ho nic víc.


Když jsem opustil svůj dům a rodinu,
Nebyl jsem nic víc než kluk,
Ve společnosti cizáků,
Na vlakovém nádraží ztichlém,
Já ze strachu do běhu se dal,
A pátral jsem po cestě z čtvrti pro chudé,
Kudy ztroskotanci jdou,
Hledajíc místa, kde jen oni doma jsou.


Očekávajíc jen poctivou mzdu,
Já práci s nadějí hledat šel,
Ale nabídky nebyly, žel;
Jen nabídky od cour na Sedmé ulici;
Přiznám se, že někdy jsem byl tak osamělý,
Že jsem děkoval za jejich pozvání

A tak shazuji zimník svůj,
A přeji si odejít
A jdu domů, stůj co stůj
Kde netrýzní newyorkský mráz
Já asi byl nezvaný host.

A proto teď na scéně stojí Boxer,
Co rve se za svůj plat,
A nese upomínky na každý úder,
Každou rukavici, co srazila jej;
Co bila ho, až pad ---
A on, pln hněvu a studu říká:
"Já odcházím, odcházím, já"
Však bojovníkem zůstává