Já chci být sám

Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
vzpomínky jsou místo štěstí náhradou,
je tu bílý den, je tu bílá noc, s černou zahradou,
a malíř maluje s černou paletou hrob,
kde věnce nekladou.

Vzpomínám si na ty chvíle ne náhodou,
nad postelí dívka v bílém s květinou,
trochu pobledlá, přesto s úsměvem
a slzou průhlednou,
takhle končí jeden sen tvrdým úderem, to vím.

Ale proč já, já, když není žádný lék,
ale proč já, já, vždyť není mi tolik let,
život je krátký, chci být zpátky z těchto bílých stěn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak běž
já chci být sám.

Konečně už pravdu znám, ona má,
stejnou nemoc jako já, umírá,
možná ještě přijde den, možná přijde noc,
a pak nás povezou,
a možná, že se snad někdo ohlédne, to vím.

Ale proč já i Ty, já i Ty, když není žádný lék,
ale proč já i Ty, já i Ty, vždyť není nám tolik let,
život je krátký, chci jít zpátky z těchto bílých stěn,
zadními vrátky chci jít zpátky, konec je tu, tak běž,
já chci být sám.