Křižník Hood

Tam, do mořských vln,
zní četné salvy kanónů.
Co s tím obsluhy děl
touží po návratu domů.
Monstrum z oceli,
obrovská loď.
Pevnost ve vlnách,
postrach všech vod.
Se slavným jménem
svý zkáze pluje vstříc.
Pýcha Británie,
sláva má rub i líc.

Ticho hluboká noc,
všichni naslouchají vlnám.
Potom oheň a blesky
ruší noční klid.
Loď se poroučí k hlubinám.
Ženy a děti doma na muže čekají
Oni se jim nikdy z moře už nevrátí
Vojáci jsou v tranzu,
je to jak krutý sen
Dnes ráno se narodil
jejich poslední den.

Křižník Hood, pohltil jej oceán.
Ocelový velikán na dně teď na věky spí.
Křižník Hood, rakev je ocelová.
Věčnost jej ve spárech má,
ty časy bojů pryč jsou.

Pryč je mnoho let,
jen racek nad mořem letí.
Pryč je onen svět,
jejich děti mají zas děti.
Tu a tam si někdy
snad ještě vzpomenou.
Na ten den,
kdy křižník vedl bitvu svou.
Dobře, že už skončil
ten krutých bitev čas
kdy lidé válčili
za hodnotu svých ras.