Terasy

Co je nám do zákazů.
Co je nám do lidí.
Chcem se smát a chceme žít.
Tak to každý cítí.
Ze všech teras činžáků,
na svět člověk vidí.
A tak spolu hledíme dolů.
Jsou tam pušky vojáků
a lidé, co maj přání.
Zapomenout na válku a žít.
Zbraní proti životu
a láskou proti zbraním.
Žádají jen jistotu nám,
vzdej jim za to dík.

Jedna z cest je jistá.
A taky dost pohodlná.
Z terasy se dívat na jiné jak bojují.
Za tebe i za kytaru,
za náš smích za štěstí.
Bojují a někdy i mrtví jsou.

Tak už běž a nečekej.
Spoj s nimi svá přání.
Spravedlnost nevolej,
musíš za ní.
Tak ty schody seběhni
a nebudeš tam sám.
Svět je obraz konkrétní,
my jsme jeho rám.