Jed

Nad zemí se snáší noc,
kdo má prachy ten má moc,
krátí život, krátí dech nám.

Beztrestně se odehrává,
každodenní zabíjení,
je jedno koho zabíjí města výparů.

Každý z nás má svíci svou,
hoří rychle hoří tmou,
svítání se nedočkáš, co dál.

Ozónová díra tvoří lidem mrtvý stín,
jak dlouho to vydržíme, lidé tak co s tím.

Dýcháme a pijeme jed, alkohol a kouře z cigaret,
Ďábel tančí nad propastí na jejímž dně leží svět,
máma s tátou dítě hledají, výrobce se ničím netají,
svět je pomník padlejch vojáků před smrtí.

Já nevím sám, co mám vlastně podniknout,
jsem zvyklý poslouchat a hlídat čas,
jsi přece lid, tak nenech se oblafnout,
ať není potopa po nás.

Skoč do vany, jedy už tě žerou,
proč zrovna ty, proč nám život berou,
jak prase jde každý na porážku sám,
já mám strach, že je konec to vám povídám.

Svět prokletý, pro prachy sám se zničí,
co pomůže, když pár lidí křičí,
příští věk bude zas doba kamenná,
dlouho země bude lidí zbavená.