Před koncem

Jdou myšlenky zlé, v dálce už svítá,
nový den vítá zatracené.
Kdo dal životu směr, kdo mu dal zdání,
nemám tu stání, nemám proč žít.

Měl jsem své já, pak přišel den,
to rádio, to rádio a strašné hlášení.

Strach a zklamání, nikdo tu není,
život se změní, během pár chvil,
jen kříž, pod ním pár těl,
někdo je srazil a potom ujel
možná že pil.

Ti už jsou tam a já jsem zde,
odmítám a křičím ne,
nechci už žít, nechci být sám.

Už nechci slunce, nechci den,
už nikdy nechci vyjít ven,
pouštím si plyn a uléhám.