Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
I can hear them say that I'll always be this way,
but am I so different that I can never change?
Their hearts won't heal all the scars that they have made
How can they forget that I am still a man?
Go ahead and push me down again.
They won't let me stand; I mean nothing to them
still I find myself cold and all alone
These days never change, Why do their hearts stay the same?
I can hear them say that I'll always be this way,
but am I so different that I can never change?
Their hearts won't heal all the scars that they have made
How can they forget that I am still a man?
I can't escape the weight of my mistakes
No matter what I do, they won't let me forget
Every step seems harder than the last
I am crushed under the hearts of callous men.
and I keep asking, I keep asking
I'm always why their hearts have stay the same
I can hear them say that I'll always be this way,
but am I so different that I can never change?
Their hearts won't heal all the scars that they have made
How can they forget that I am still a man?
this world has left me with nothing
I am just another face
and the ones that are called to love me
turn away in disgrace
but what they can't understand
I have so much more to give
behind this face full of scars
I am still a man.
Slyším, jak říkají, že už budu pořád takovej,
ale copak jsem nějak jinej tím, že už se nedokážu změnit?
Jejich srdce nezhojí všechny ty jizvy, který mi udělali,
jak můžou zapomenout na to, že jsem pořád člověk?
Pokračuj, znova mě sraz.
Nenechají mě na pokoji, neznamenám pro ně nic,
pořád si připadám chladnej a sám.
Nikdy se to nemění, proč jejich srdce zůstávají stejná?
Slyším, jak říkají, že už budu pořád takovej,
ale copak jsem nějak jinej tím, že už se nedokážu změnit?
Jejich srdce nezhojí všechny ty jizvy, který mi udělali,
jak můžou zapomenout na to, že jsem pořád člověk?
Nemůžu utéct před tíhou mých chyb.
Je jedno co dělám, prostě mě nenechají zapomenout,
každej krok se zdá těžší než ten předchozí,
jsem zdrcenej pod srdci bezohledných lidí.
A stále se ptám, stále se ptám,
stále si říkám: proč jejich srdce musí zůstat stejná?
Slyším, jak říkají, že už budu pořád takovej,
ale copak jsem nějak jinej tím, že už se nedokážu změnit?
Jejich srdce nezhojí všechny ty jizvy, který mi udělali,
jak můžou zapomenout na to, že jsem pořád člověk?
Tenhle svět mě opustil s ničím,
jsem prostě jen další obličej
a ti, o kterých se říká, že mě milují
mě opouštějí v nemilosti.
Ale to, čemu oni nerozumí,
je to, že jim můžu dát mnohem víc,
za touto zjizvenou tváří
jsem totiž stále člověk.