Do světel měst

Samota vyryla stesk do lidských tváří,
oči ztratily lesk pro šanci ztracenou,
možná pro ulici měst co tolik září
ticíci světly najednou.
V saténu oděná noc do srdcí pálí,
pravda jen šeptá a štěstí je pod cenou,
přitom jen stačilo chtít, přitom jen stačilo víc,
než jenom nechat se odnést s ozvěnou.

R: Do světel města vrazi ticha se vtáhnou,
štěstím nešetřeno, dál stačí jen mávnout,
vyletět výš, než kam ruce smí sáhnout,
láskou je zplaceno víc, milenci rolety stáhnou
a v ulicích klid rozpustí ráno
nad sklenící prázdnou (nad sklenící prázdnou). . .

R: -/-

Barevná výloha snů mění se v galerii stínů, jenom
svědomí tančí nad láskou dlaní sevřenou,
nad ránem vyprchal stesk včerejších splínů, padnou
včerejší sliby, štěstí je službou placenou.
Ulice stichnou a jen kroky ten klid rozbijou.
Z okolí vináren smích milenců jen zůstal stát,
a já jsem sledoval, jak časem jizvy nesmyjou,
uprostřed světel se ráno noci začlo bát

R: 2x