Tearing The Veil From Grace

Biblické chóry se vznáší nad zastřeným světlem
Labutí píseň pro havrany přinucené létat v noci

Tragické, přesto magické upuštění od milosrdenství
Příliš děsivé na to cítit vedení a cudnost
Těch, jejichž řetězy se obrací ke všem svatým

Nespoutaně zářící duše roztrhané Bohem stanovenou vládou
Znesvědcené, zhanobené, zapuzené z dohledu

A Peklo ví, že jsme usilovali o vítězství
Riskujíce spoutání
Ale když zlé zemřelo, byli jsme souzeni
Byli jsme odsouzeni zemřít
Kostelní věž zbytečností bodá do našich očí
Tak učenci směli říkat, že jsme byli zaslepeni hrdostí
Stejně jako hříchem Našeho Otce (a vrtochy naší rasy)
jenž bujely v Isaiah a Midian
Znovu získáváme Jeho znamení z bouření na nebesích...

A po tom, co se generace proplazily, zhanobené
Teď přilétá náš ponurý,
naslouchající den na rozprostírajících se křídlech

Pro věčnost je prorocká
Zvrácená hlava jednotlivce
Hltajícího Svůj vlastní hořký konec
A My jsme se živili výkaly
Dokud jsme z toho nebyli blízko toxikománii
Teď špína uniká,
aby nás odškodnila

Znovu vzít to, co bylo kdysi ztraceno
Povznést náš trůn nad hvězdy Boha

"Srazit naši zkurvenost do bran a průchodů
Z odloučené, smyšlené země
Kde my, prokletí
Kdysi zde spokojeni, bloudíme
Jako námořníci z Falusového moře"

Hrozivé oceány musí být prokřižovány
Aby byl náš trůn povznesen nad hvězdy Boha

Třinácté znamení Zvěrokruhu vystupuje,
Zakuklené a s kosou, by uhasilo východ Slunce...

Vrhajíce stíny války před sebou jako proroctví
Noční Rasa osvobozená z nesmírné hloubky
...Odporná sklizeň opuštěných zrůd
A když se dusné Přítmí svléká oni poznají
Že není přírodní blondýna
Kvůli ponížení Se stala temnější, vyvolalo to
Večer, kdy padla na kolena před Satanem

Spřízněný Satane!
Výkřiky tuhnou v chumlu perel
Jak se On uvolňuje bolestivého zimního spánku

Bouři přinášející bubny hřmí naplno v Dis ochrestru
Jak blesk zasahuje ohněm
Černé mraky, jež zahalily Zemi
Čí chladná prsa nás uvrhla v děsivé pranýře?
Ale teď Slunce váhá, jestli má vyjít
Srpek měsíce je osvobozen...

Pyšný Satane!
Seknutí scimitaru do rány vespod
Nebes příliš nepatrných k proseknutí

Útočíme jako vlci z houstnoucí mlhy
Abychom povznesli náš trůn nad hvězdy Boha
Pokorní zbožní pitomci odhalují útok
Vzteklých dogmat na hvězdnou smečku
Uvězněnou v citadelách a klášterních celách,
Jež páchnou blahoslavenou kurvou
Jako ženský klášter, kde kříže rezaví
Z třiceti nečistých zvyklostí oholené jeptišky
Tam, kde hlubší potřeby jsou dostatečně vyžebrány
Z chtíče a daně a druhotného účinku

Držíme se řádu Našeho Ochránce, Vzteku
A tunelové vize Smrti
Špatné věci ve střetu
Zavírání očí a rozeklaný paroh

Rozpárání švů osudu ušitého přes sny
Hodování z hrdel nebeských zlodějů

A Bůh ví, že hledáme vítězství
Že jsme teď odpoutaní
Probít hřeby k srdci slepé víry zkrz ty
Jenž nás vehnali kvůli chybě do teroru
Uprchlíci, jenž lpěli na koruně v cípech potažené,
Potřísněné rudým medem, náplast
Mnoha tužeb, jež se toužily vzepnout
Hledáme Mesiáše, jenž díky nám brzy zemře...

Na začátku jako obsazení
Hrající morálně
Naše srdce nosila masku
Mrtvých havranů v děšti
Svět byl Náš klášter
Nikdo, kdo by se modlil, skláníme se v zahanbení
Naše kdysi žářná dobrota
Bodá zšedlými parohy...
a odumírá...

Jak Aeony plynuly, tak jsme se stali mýtem
Pomsta vzrůstala do monolitu
Propukajíc z Naší zastřešené propasti
Jako pomazaná pěst
Teď jsou brány tolik pohřešovány
Náš horor proudí zkrze ústí
Kde se kdysi nebeská tělesa a archandělé líbali
Phallejujah!

Spřízněný Satane!
Jeho příchod přepadá
Noc V Gales
Která truchlí nad zvráceným přílivem
Který pohltil jejich národ

Teď je božství jako huba plná červů
Ve ztemněném sídle
Zamořeném nákazou
Tak ať je z pravdy vyždímáno
Že Ti, Jenž Byli Zapuzeni, dychtí
Po znovuobnovení vlády, kterou vyhráli

Dýcháme zkrze sílu jejich hniloby
Teď se naše duše povznesly nad hvězdy Boha.