Příběh Života

Píše se rok 97. Duben toho roku,
byl pro mě osobně velkým bodem zlomu.
První nádech, rozkoukání, první velký úspěch.
Na mé tváři objevil se úsměv.
Když jsem spatřil světlo světa, byl jsem ještě malý,
to jsem nevěděl jak to tady chodí.
Ale bylo mi to jedno, já byl spokojený,
byl jsem sotva dítě narozený.
V mých 5 letech přišel další šok-ah!
Stěhování od táty, životní pokrok-yes!
Když byl všude klid, bylo to tak krásné,
bylo to skoro jako v pohádce.
Nebyly jsme na ulici díky mamce,
která skvělou volbou vybrala si chlapce.
Možná to byl osud, možná boží ruka(boží ruka),
každopádně díky za pana Kabourka.

REF: Nikdo mu nevěřil, on si věřil sám.
Opuštěný chlapec byl na to sám!
Jeho sny v dáli, držely ho nad vodou.
Jeho sny byly pro něj vším a oporou./2x

Po půl roce stěhování ze Sokolova,
Na nové bydliště do Chodova.
Nástup do první třídy třetí základní,
Noví lidi,přátelé, hodně poznávání.
Každopádně děkuju všem co jsem poznal,
s hodně lidma se ještě doteď stýkám,
ať ve třídě,na chodbě a nebo venku.
Nezapomenu na vás ani na chvilku.
Od šesté třídy nová třída, Sportovka,
srdcová záležitost, nový kus života.
4 roky spolu byly vážně něco.
Těch blbostí, co jsme zavinily všechno.
Tenhle kus života, právě končí
Je to vážně škoda a moc mě to mrzí,
Nic s tim, ale už neuděláme.
Navzájem a navždy se opouštíme.

REF:Nikdo mu nevěřil, on si věřil sám.
Opuštěný chlapec byl na to sám!
Jeho sny v dáli, držely ho nad vodou.
Jeho sny byly pro něj vším a oporou. /2x
/Nikdo mu nevěřil, on si věřil sám.
Opuštěný chlapec byl na to sám!
Jeho sny v dáli, držely ho nad vodou.
Jeho sny byly pro něj vším a oporou./ odříkat