Dechovka

ŠTĚPÁN:

Myslím si, že Krysař ji má moc rád.

ŠTĚPÁNOVKA:

Ti dva se raději neměli znát.

ŠTĚPÁN:

Neměl pryč vodcházet, bude mi scházet.
Měl jsem ho tak ňák rád.

ŠTĚPÁNOVKA:

To se zase vytáhli.

ŠTĚPÁN:

Ostrovani milí!

STĚPÁNOVKA:

I Krysaře natáhli!

ŠTĚPÁN:

To dělaj každou chvíli.

STĚPÁNOVKA:

Myslím, že to přehnali a ďábla vyvolali. Na jeho duši sáhli.

ŠTĚPÁN:

My ponesem riziko!

STĚPÁNOVKA:

S nima jako vždycky.

ŠTĚPÁN:

Nám hodí to na triko!

ŠTĚPÁNOVKA:

To je nelogický.
Vždyť za to nemůžem!

ŠTĚPÁN:

Flétna ublíží všem.

OBA:

Snad to zas ve zdraví přežijem!
Ale rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.

OBA:

Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá!
Než se voda zas uklidní!

ŠTĚPÁN:

Kéž by se tak Krysař někde chtěl ztratit!

ŠTĚPÁNOVKA:

Něco mi říká, že spíš chce se vrátit!

ŠTĚPÁN:

Zkáza je blízká, už slyším jak píská.

OBA:

Životy chce naše zhatit.

ŠTĚPÁN:

Ježišmarja!!!

STĚPÁNOVKA:

Vždyť je to vlastně tak jedno, co bude.
Tetička zubatá chytí tě všude.

ŠTĚPÁN:

Já nechci teď odejit!
Na onen svět ...

STĚPÁNOVKA a SBOR:

Tam je klid.
Stejně jen prach z tebe zbude.
Rány se nikdy lidem nevyhejbaj.
Náhody národy klidně vylidní.
Nejvíc platí ten, kdo hrb shejbá.
Než se voda zas uklidní.

KRYSAŘ:

Buď zdráv, Štěpáne, a i tebe zdravím, ženo
rybářova.

Proč bych se měl takhle mstít,
rybáři, co vyhýbá se hřích.
Vrátil jsem se jenom rozloučit.
A jen strach vám vidím na očích.

Asi jsem přece jenom nějaká stvůra,
každý ustrnul, když ve dveřích jsem stál.
A když ze sna budí moje noční můra,
snad abych radši nešel (táhnul) dál.