Údolí kamarádů

Johohoho! Tohle je město prokletý
říkal táta, než v tom městě zhebnul.
Johohoho! Koukej zvednout kosti svý
a zkus najít údolí kamarádů.

To mi bylo šestnáct let, metr nad zemí,
přestal jsem ho oplakávat, spravil kánoi
a vydal se proti proudu té Mže.
Jenže tok měl silný proud, já byl příliš sláb,
navíc jsem se nenaučil lžičkou veslovat
a tak jsem skončil na předměstí Plzně.

Johohoho! Táta bludnej kořen vzal,
zakopal ho a já nevím kam.
Johohoho! A tak hledám ho dál,
bude nejspíš v údolí kamarádů.

V hospodě mi nalili námořnickej rum,
vzpomněl jsem si na zásadu věřit sousedům,
jak mi radil starej dobrej táta.
Jenže šelma hostinskej, zatímco jsem spal,
okradl mě do krejcárku i boty mi vzal,
ukradl mi moje boty toulavý.

Johohoho! Vandrování to je kříž,
když tě každej kámen v patě tlačí.
Johohoho! Proč je můj start vždycky blíž,
nežli cíle ve údolí kamarádů.

A ježto byl velkej žár, z očí jsem si sňal klapky
a v tom uvidím, co jsem nevnímal,
Ženy - to je to údolí kamarádů!
Třeba tahle blondýna, velká jako stoh!
Kdybych nebyl vandrákem, oslovit ji moh´
a na mezi upíchnout si syna.