Smutný příběh varhaníka Matěje

Za hradbou a vodním příkopem tam za Pražskou bránou
stojí slánský kostel hezkých pár set let
ve svatém Gothardu vzpomínky nestárnou
co nechtěj kroniky chceme povědět
Bylo krátce před adventem kostelem zněly varhany
na věži se rozhoupal zvon zas vyplašil havrany
a na kůru stoupá pára od úst varhaníka Matěje
mráz po oknech venku čmárá a on má na srdci závěje
On trápí se trápí na duši má stín
trápí se trápí hádejte čím
Jó Dorotka Špetlů byla holka zlatá
krásná hodná upřímná jenže byla dcerou kata
v kostele má místo svý hezky od všech dál
o čem pak si asi sní když Matěj nahoře hrál
Ona trápí se trápí …
Tajně Matěj brousil za tmy kolem slánské katovny
Dorotka se z druhý strany naň dívala za okny
Smutný Matěj po večerech na varhany žalmy hrál
dokud se pak neudálo co si osud přál
tak se stala tragédie smůla plivla lásce do tváře
Špetle provdal Dorotku za kata Jana Mydláře
Jak se to Matěj dozvěděl byl zoufalstvím bez sebe
v očích slzy v duši bolest klečíc tu hledí do nebe
A trápí se trápí…
Pak se náhle tajně ztratil nikdo neví kam
však než zmizel prý se dlouho modlil ke hvězdám
možná se dal naverbovat snad si život vzal
od těch dob však na varhany jeho duch tam hrál
A já ho slyšel a i viděl tak mi věřte
né faráři ten je divnej jako všichni který
tvrděj nebo budou tvrdit že to žádná pravda není
jeho duch tam trápí se trápí…