Blázen

Je jen troska doby.
Žebrák ubohý,
co na dně popelnice
hledá duši svou.

Pláčem se dusí,
když zvrací k smrti opilý.
Kolemjdoucí mu s hnusem v očích
do tváře naplivou.

Pod cáry hadrů
své tajemství ukrývá.
Žít ze dne na den,
je blázen, blázen, blázen!

Životem klopýtá
a neví, co je strach.
Šťastný ve svém neštěstí a sám.

Zbytky z talíře
mu stačí ke štěstí.
Minci zvedá z prachu,
cítí se být bohatší než král.

Svůj svět si hlídá,
je plný kouzel divotvorných,
a za své hříchy
se nikomu nezpovídá.