Západ slunce

Pokaždé když sám
stojím proti slunci, které zapadá.
Svádí mě ta zář,
zář, co vodu živou dávat sílu má.

Smích anebo pláč,
srdce se mi na pár vteřin zastaví.
Oči přivírám, někdy slova,
jenom slova nestačí.

Umírá den, soumrak přichází.
Umírá den, poslední paprsek
hladí mou tvář.
Umírá den, soumrak přichází.
Umírá den a s ním snad kus mé duše.

V zlomku času snad
i tvé srdce něžnou bázní zkamení.
V tichých modlitbách
věříš, že se zítra zase rozední.
Kdo z nás rozpozná,
který západ slunce ještě uvidí.

Dřív než přijde noc,
noc, co nemá žádné svítání...

Umírá den, soumrak přichází.