Děti ulice

Labyrinty cest, vedou z město do měsst, a přes stres, dávám ti spoustu zrad a rad, jen jak přežít, nebýt kat, slizký had, ustat krutýpát, s blízkými být rád, nezákonně hrát, dala jsi mi sílu, nevinnu, nevinná na oko, jen průser, zub za zub, oko za oko. vniterní revoluce, nelituji za to všechno stálo to, často sralo to a bralo to, pamatuj nikdy tady nebudeš sám, můj nekonečný chrám, tady tu i tam, psotavila jsem vám, taky tvám teď dám, posílám pouliční instinkt, tmy a ochrany drink. ty nejsi viník, to já němá, stálá, bolavá, špinavá, vandravá, láska tvá, naše a vaše společná matka vyjebaná, vyjebaná. Dráhy cest, cestou necestou, vedoucí skrzerozcestí, sám jak vor plavoucí, snad zvítězíš, nevěříš, nemíjíš, můj pocit, tvůj soucit, té těžké noci, vděk v ostroctví v prvním kroku proroctví, zase socky pokrevní bratrství, jen přes svou strastí, probodnu díku vlastní, nebýt sám a šťastný, souboj a či on smí, nekonečný úder, společný osud, odusd podsuť, protiklad až dosud ying yang, tradice, ruka v ruce, žádná žíla, slabý tep, první márie pak hned fet, prohrál svůj set, týkající ret, zakázaná dívka rep, noční živel, půlnoční tremp, prkenné nohy, dřep, ze srdce sbývá střep, střep teď hned, střep teď hned, šedé mraky a na těle pouliční znaky, s těla davů, nepotřebné vraky, prachy, strachy, jen přízraky, kopsů náznaky, snad já snad ty taky, tak žádný strachy. pokolení smrtí, tvá duše z ulic neodletí, pro ostatní si jen smetí, nikdy první, vždy jen druhý, třetí, málo síly dělá z nás děti, které tuší, brečí, demolují, ničí, dialog už nejsi osobou svou, stal ses figurkou a hrou, sám i s tmou, ulicí noční plout, ranní svit a soud, probuzení vzpomínek produ, když ulice není soud

brácho často opomíjím, vidí že vše rychlostí světla míjím, nemíním se vracet zpět, teď mě bože správnou cestou veď, mé zpověď, 1998 rok zrozen, prorok, nastává útok, přichází realita, zkažená, ulhaná, dosud nepoznaná, oči uplakaná, byl jsem dítě bez hříchů, jako ta marie pana, od života rána daná, stezka zakázaná, vše co jsem kdy chtěl, vše co jsem kdy odsuzoval, sebe nasazoval, před bohem obhajova, prosazoval zával svých prostých snů, to znáte na dně nekonečných dnů. ulicé tu a tam cesta upjatá, také rozvátá taktika obstátá, identita zlatá a ta do kořán otevřená vrata, dávající šanci jako štvanci v rámci svých činů, sklidit populace vinu, bůh ví, jak často jsem takový téma řešil, kreslil si v hlavě obraz životních přesil, hlavu smutkem svěsil, s posledních sil, hledal žití cíl, který stejně nikdy neobjevil, ulici, svou matku, nikdy nepodcenil ocenil mě osud, svým vytyčením, historii si vždy sám měním, poznávám zákony města, sídlištní trnitá cesta je mi známá jako kokain, co matky trestá, ulice se nikdy neptá, ona ví, co sekundo co sekundu prožívám život zlý. ona mě vychovala rady do života dala, od malá se mnou postávala, přiběhy lidí rozdávala, o mě se starala, první a poslední dávala, hrávala, vždy za mnou stávala, pitbulla instink mi připnula, šance na prohru, bodnula ,chci jen přežít, proto toto motto, díky pouliční špíně sám v sebe věřit, sám v sebe věřit, sám v sebe věřit