Šípková růženka

Ze srdce se stala šípková růženka,
kdo jí pomůže není to těžká tajenka.
Tohle ovšem není malá pohádka,
ale jenom jedna velká križovatka

Propisku zmáčknu a můžu začít psát.
Koš vynesu a bordel můžu zase do něj cpát.
A teď můžu jít klidně spát.
Krabičku od sirek na výšku postavím.
V srdci železo, jak v peci roztavím.
Tikání hodin nikdy nezastavím
a ručičkou, jak trnem se poraním.

Slunce už vyšlo a já jsem ještě v peřinách.
Mám otlačený tváře
od polštáře.
V bytě se leskne jemný prach
a já slyším venku popeláře pracovat.
Cítím se jako by mě srdce někdo krad.

Čekám, kdo růženku vysvobodí.
Janě, že princ, ale co když prostě není.
Čekám, kdo mi hlavu zamotá,
když mě trápí samota.