Blázen

Nejsem blázen, i když si všichni myslí, že jsem. Žiju ve stejném světe jako všichni ostatní, jenom jsem z něj viděl mnohem víc, než většina z vás.

Blázen
To je prý jediná možnost
jak i přes všechny ty prášky můžu realitu ohnout.
Znáš mě
Jsem jenom kout v tvojí duši,
co skrytý čeká na úsvit,
kdy mě z tý klece vypustíš.

Musím utýct, vy kurvy.
Zbavený smyslu a řádu
Kradu si pozornost davu,
do zdi škrábu svou zprávu.

Dávno nejste v právu
Tisíc záporů na deset kladů
Tenhle svět není jaký měl být,
Dávno shnil do základů.. ale

Nápravu nečekám,
na radu člověka,
co dostal to tam kde to je,
už nemá cenu spoléhat.

Otázka odvěká,
kdo je blázen a kdo není.?
Ve snaze o pochopení
nenajdeme odpovědi.

Zmocněnci mé léčebny mi
nedali na výběr,
do kazajky na týden chci.
Radši ať mlátí mě,
znovu probudí mé vize
a řvou po mně "Ty blázne!"

Každý hledá cestu jen já tu svou už dávno našel.

Slyším ty hlasy a škodolibý smích.
I když nemám nic, všechno mi chcou vzít.
Mé srdce je prázdné, obklopuje ho stín.
Jsem blázen, jsem blázen,
nikdy se nezměním.

Nosíš na tváři úsměv,
krev a sůl v ústech,
Na tváři úsměv,
v o čích spalující smutek.

Myšlenek tisíc,
z těch myšlenek šílíš.
Jsi jiný než kdysi,
jiný než myslíš.

Vidíš obrysy postavy, obrysy povahy.
Vidíš, co jsem zažil,
vidíš lidem přímo do hlavy.
A proto občas mají strach,
a tak se ptají nás
jestli sami nejsou těmi před kterýma zavíráš

Ve světě místnosti a palisád,
vstřícností a barikád,
lítostí a malých ztrát,
vytvořil jsi vlastní stát,
kde se zamykáš před okolním světem
ve kterém jsi byl nepochopen, potopen,
obklopen strachem.

Život jsi dal za sen.
Chtěl jsi být spasen,
ale amen už je pasé.
Zdá se, že neovládáš se.
Ptáš se kdo já jsem?

Vrátil jsem se zpátky na zem, pro vás navždy blázen.

Slyším ty hlasy a škodolibý smích.
I když nemám nic, všechno mi chcou vzít.
Mé srdce je prázdné, obklopuje ho stín.
Jsem blázen, jsem blázen,
nikdy se nezměním.