TIŠE TU STOJÍM

Když náhle pomalu umírá,
Tvář co jsi znal,
Smrt křídly zamává,
Čas svůj boj vzdal,
Prázdné je místo
Kam duše bolestí slepé chodí,
Že nenarodí se víc,
Koho by sis přál.

Tvůj obraz pomalu usíná
V myšlenkách,
Prosáklý deštěm slzí,
Bloudí v tmách,
Nedává mi spát,
V barvách mi vtéká,
Vzpomínkou dál,
Přes práh.

V ten moment promluví hlas,
Jen běž dál,
Jsem tu s tebou,
Vždyť víš,
Buď se mnou,
Proč plýtváš svojí silou,
Jsou věci co nezměníš.

Tiše tu stojím
A trochu se bojím
Nových rán, krutých,
Tiše tu sedím a slzy cedím,
Do svých dlouhých rán,
Se vzdávám.

Dál těžké dveře otevírám,
Do nových rán,
Neohlédnout více zpět odhodlán,
Trápím se, strádám,
Proč duše bolestí slepé chodí,
Že nenarodí se víc,
Koho by sis přál.

V ten moment promluví hlas,
Jen běž dál,
Jsem tu s tebou,
Vždyť víš,
Buď se mnou,
Proč plýtváš svojí silou.

Tiše tu stojím
A trochu se bojím,
Nových rán, krutých,
Tiše tu sedím a slzy cedím,
Do svých rán, krutých.

Tiše tu stojím
A trochu se bojím,
Nových rán, krutých,
Tiše tu sedím a slzy cedím,
Do svých rán.