KRÁSKA A ZVÍŘE

Vystrašil jsem tě svižnou chůzí
zrovna, když styděl se semafor.
Před zebrou klátivě stáli druzí,
co smáli se tobě, nám na úkor.

Volalas´ na mě, zda se těším
na vonné lázně dole v síře.
S tebou i bez tebe prý zdárně hřeším.
Ty jsi má kráska a já zvíře.

Když zábavou byla hra na rybáře,
pytlačili jsme u skály.
Zabodlas´ háček do mé tváře,
nechtěně, hodem do dáli.

Odpouštím všelico za rámec mezí,
i když mi zaděláš na puchýře.
Tážeš se údivně, co za tím vězí?
To, že jsi má kráska a já zvíře.

Mívám sny o lázni v ledové páře,
v níž ladím struny na lyře.
Zanesu poznámku pod čáru snáře:
"Muzikou krásku obloudí zvíře".

Bůh si nás přidá do diáře,
ať se nás jen tak nezbaví.
V poklidu řečí od faráře
proplíží se nám do hlavy.