NA NESPRÁVNÉM MÍSTĚ VE SPRÁVNOU DOBU (1998)

Šedesát roků zazděná válka,
opičí hlavy v oválném sále.
Uprostřed dění piano chladne.
Špatně to snad nedopadne.

Klavírní virtuóz k nástroji usedá.
Opičí mozek, ač bystrý je, nevěda,
že frakmen, co usednul, klavírem nevládne.
Špatně to snad nedopadne.

Brejličky počernu, kus housky v rukávu.
Drobečky rozhodí, mysle, že na trávu.
Koberec zlatavý, strouhankou posetý,
v hledišti nervózní opičí kokety.
Za okny slunečné nedělní poledne.
Špatně to snad nedopadne.

Klobouček plyšový před muže dopadá,
čeká na chechtáky - tohle je estráda!
Z děravé mošničky píšťala vypadne.
Špatně to snad nedopadne.

Po chvilce šmátrání šermuje flétničkou
a od plic vyhrává píseň za písničkou.
Opičí hlediště v úžasy upadá.
Špatně to snad nedopadá.

Koncert se uchýlil úplně k závěru,
divactvo opičí je, zdá se, na maděru.
S kapkami na řasách v nadšení propadlo.
Špatně to snad nedopadlo.