Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Tu aurais du ressentir en toi, une nouvelle perception, un nouveau regard, avide de savoir, grandissant & cherchant en toi c'que jamais il ne trouvera.
Tu refusas d'y croire, retenant physiquement, c'qui n'avait pas sa place en toi, c'que tu n'voulais pas voir, qui n'aurait jamais dû être là.
Être là.
Nous ne verrons plus jamais à deux, débarrassés d'une incision à la lame.
L'extraction aura quand même lieu, des hurlements stridents emplissant ton âme, laissant tes yeux secs, pas une larme.
Lui, sorti de cet antre imprégnée d'alcool, de fumée, déjà maculé de ton sang impur, sa première sensation se pesant comme une vision, une impression, la folie derrière les murs.
Tu ne lui donneras jamais le sein, tout ce qui pouvait te raccrocher à lui n'était rien, laissant cette graine jetée à terre inconsciemment, se développer comme la gangrène ne pensant pas que par l'enfance, la vie d'un être est déterminée.
Tu devais pourtant incarner le lien viscéral entre ce ventre céleste & son contenu maudit.
Sais-tu c'que peut être une vie à subir, nourrit aux racines d'un amour létal, croire que tu vas venir?
Cris, violence & non-respect de l'être ne peuvent amener qu'au mal de vivre, à une rancur amère, toujours aussi présente.
Le pardon ne pouvant s'envisager, seule une vengeance violente, une décharge de tout ce qu'il y a de mauvais, malsain, au plus profond du subconscient, pourrait permettre de ne plus penser aux noirs souvenirs qui gangrènent ma chair me rendant chaque jours un peu plus malade.
Mes pieds s'enlisent, mon esprit les suit.
Je me perds.
Plonge tes mains dans mes larmes blanches, nage au sein d'une volute d'abominations, de laideur, de carnage.
Goûte dans ma bouche, l'arôme amer de l'ennui.
Toutes ces tortures qui hantent mes nuits.
Entends de mon ouïe, ces notes mélancoliques, mes grincements de dents, cette musique symbolique.
Regarde dans mes yeux, une vision troublée du vrai visage de l'homme angoissant, torturé, touche, de mes mains, tes joues humides. Une douce peau parfumée qui finira putride. Ressent ce liquide qui frappe tes tempes, rougit mes yeux, mais pourtant, alimente le cur du nourrisson comme celui du vieux t'épousant dans la chair, les bosses, les creux.
Tu peux le percevoir, le sentir ruisseler, c'n'est plus la peine de croire.
Non, je ne peux pas oublier!
Non, je ne veux plus oublier!
Un déséquilibre profond flotte en moi, écarquillé, vitreux. Je dois être déchiré, je ne sais plus vraiment c'que j'fais. Ta gueule est tuméfiée.
Que dire, pas grand chose, tout ça devait arriver. L'important, au fond, c'est de crever l'abcès, hurler, extérioriser, en morceaux t'enterrer.
Le sang épais & chaud galvanise mes mains.
Mon cur, par terre, emprunte le chemin qui mène à l'horreur d'une excitation morbide, les yeux brillants, le regard matricide.
Ce soir, tu m'as mentit encore une fois...
Tu avais dit que tu rentrerais tôt.
Mais la terre dans ta gorge me laisse croire que, maintenant, tu ne rentreras plus. Je construits des abysses, c'est si beau, quand c'est au fond de la peau.
Que je l'aime ton doux regard qui plisse...
C'est si beau quand je défonce ton cerveau.
Měli byste mít pocit ve vás nové vnímání, nový vzhled, ochota učit se, rostoucí & hledá ve vás c'que nikdy nalezeno. Jste odmítl uvěřit, fyzicky omezování, c'qui nemá místa u vás, co jste n'voulais neviděl, že by nikdy nebyl. Být tam. Nikdy se jak se zbavit řez na ostří. Těžba bude i nadále probíhat, pronikavý křik náplň vaší duši, takže vaše oči suché, ne slzy. Ho z této jeskyně ponořený do alkoholu, kouření, již obarvené s nečistou krev, jeho první pocit byl těžký jako vidění, pocit, šílenství, za zdmi. Nikdy nemůžeš mu prsu, vše, co mohl držet s ním nic nebylo, takže hodil semeno na zem nevědomě rozvíjet jako gangréna se nedomnívá, že dětství život bytí je určena. Museli jste ještě ztělesňuje spojení mezi viscerální nebeské a obsah žaludku nadával. Myslíte si, c'que může být životní zkušenost, vyživuje kořeny smrtící lásky, myslíš, že pojedeš? Cree, násilí & Non-plnění může být podána pouze zlo k životu, k hořká zášť, konstantní. Odpuštění nelze počítat pouze násilné pomsty, výpis všeho, co je špatné, nezdravé, v hloubi podvědomí, již nemohla myslet černé vzpomínky mé tělo korupční my way každý den trochu víc pacientů. Moje nohy uvíznou, má mysl takto. I am lost. Dostat se do pláče bílé koupání v svitek ohavností a ošklivosti krveprolití. Chuť v mých ústech, hořká příchuť nudy. Všechny mučení, které pronásledují mé noci. Slyšet mé uši, melancholie tyto poznámky, skřípění zuby, tento symbolický hudby. Podívej se mi do očí, rozmazané vidění pravou tvář lidského utrpení, mučení, dotek, ruce, mokré tváře. Sladké vonící kůže, který se nakonec faul. Pocit, že tekutina zasáhne obočí, zrudla jsem oči, ale ještě krmí dítě srdce jako starý brát si v těle, hrboly, dutinky. Můžete ji vnímat, cítit, že pramínek, c'n'est obtěžovat myslet. Ne, to nemohu zapomenout! Ne, nechci zapomenout! Nerovnováha flotily hluboko ve mně a zíral, skelný. Musím být roztrhané, já opravdu nevím, c'que j'fais. Ústa je oteklé. Aby řekl, nic moc, ale to stalo. Důležitá věc, v podstatě, je kopí absces, křičet, musí jednat, pohřbít v kusech. Blood & husté horké pozinkovaného ruce. Moje srdce, země, cesta, která vede k hrůze morbidní vzrušení, svítící oči, hledá matkovražda. Dnes večer, že jste lhal znovu ... Říkal jste, že se vrátí brzy. Ale půdy v krku naznačuje, se mi, že teď se můžete vrátit více. Postavil jsem propasti, je to tak krásné, když je ve spodní části kůže. I love your sweet vypadat, že záhyby ... Je to tak krásné, když jsem bash váš mozek.