Můj vítr nečeká

1. Už slunce málo pálí a podzim hlásí příchod svůj
za dveřmi stále otálí.
Je cítit v mlžných ránech, prosím ho ještě chvíli stůj
já dluh u léta stále mám.
Nasednout na vítr a vrátit se zas tam, kde jsem nebyl sám.

Rf. Po pláži jdem, už vrací se sen, slunce v něm šílí v tobě ty v něm,
cítím tvou vůni a přesto tě nechám stát.
Chtěl jsem ti říct, dlouho tě znám, jsem ale němý vidíš snad,
vím, že jsem prohrál, špatně se usíná.

Můj vítr nečeká - tak jí řekni, že má krásnou tvář
chtěl bych víc, ale nejsem to už já
tak mluv, vždyť nejsi přece lhář.
Můj vítr nečeká - jen jí ve snu lásku vyznávám,
jen si na ní ve snu vzpomínám.

Rf. Po pláži jdem ... jsem sám - ó tak sám
jen jí ve snu lásku vyznávám - jen si na ní ve snu vzpomínám.

2. Už podzim nástup hlásí, je v nás i v našich náladách,
je strašně vzdálená, já vím.
Co za mně můj sen vyznal je jenom mlha prach a dým,
já o tom létě už jen sním.
Nasednout na vítr a vrátit se zas tam, kde jsem nebyl sám.
sólo
Můj vítr nečeká ...
Rf. Po pláži jdem ...