Tanečnica

Smutné moje hory, smutné moje lesy,
a v těch smutných horách těžké kameně,
neuvidíš slunko, ztratilo sa kdesi,
z kopců vyvěrajú mrtvé prameně.
Od Vsetína hore idú černé mraky,
všude slyšet ticho jako v kostele,
nebylo veselo, co kdo pamatuje,
nebylo už u nás dlúho vesele.

Naco ste ňa, mamko, k světu vychovala,
naco ste ně prala bílé košule,
od vašeho stolu verbíři ňa berú,
inde budu ráno stávat z postele.

Nacos', moja milá, za mnú chodívala,
těžko je mi naráz, těžko po těle,
včera sem byl křtěný, dneska odvedený,
nebudem už spolu stávat z postele.

Naco bych sa měla točit bez muziky,
to sa inde mosí tanec udělat,
aby vojna byla pro ty, co sa bijú,
abych nemosela sama usínat ...