Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
And the heart is hard to translate,
It has a language of its own,
It talks and tongues and quiet sighs and prayers and proclamations,
In the grand days of great men and the smallest of gestures,
In short shallow gasps!
But with all my education,
I can’t seem to commend it,
And the words are all escaping me,
And coming back all damaged,
And I would put them back in poetry,
If I only knew how,
I can’t seem to understand it,
And I would give all this and heaven too,
I would give it all if only for a moment,
That I could just understand the meaning of the word you see,
‘Cause I’ve been scrawling it forever,
But it never makes sense to me at all.
And it talks to me in tiptoes,
And sings to me inside,
It cries out in the darkest night,
And breaks in morning light.
But with all my education,
I can’t seem to commend it,
And the words are all escaping,
And coming back all damaged,
And I would put them back in poetry,
If I only knew how,
I can’t seem to understand it,
And I would give all this and heaven too,
I would give it all if only for a moment,
That I could just understand the meaning of the word you see,
‘Cause I’ve been scrawling it forever,
But it never makes sense to me at all.
And I would give all this and heaven too,
I would give it all if only for a moment,
That I could just understand the meaning of the word you see,
‘Cause I’ve been scrawling it forever,
But it never makes sense to me at all.
No, words are a language,
It doesn’t deserve such treatment,
And all my stumbling phrases,
Never amounted to anything worth this feeling,
All this heaven,
Never could describe such a feeling as I’m having,
Words were never so useful,
So I was screaming out a language that I never knew existed before
A srdce je těžké překládat,
má svůj vlastní jazyk,
mluví a jazyky a tiché vzdechy a modlitby a provolání,
ve velkých dnech velkých mužů a nejmenších gestech,
stručně povrchní vzdechy!
Ale se vším mým vzděláním,
nedaří se mi svěřit se,
a všechna slova mi unikají,
a vrací se poškozená,
a chtěla bych je vrátit v poezii,
kdybych jen věděla jak,
nedokážu to pochopit.
A chtěla bych dát vše a nebe také,
Dala bych to vše, kdyby jen na moment,
Abych mohla jen pochopit význam slova vidíš,
Protože jsem ho naškrábala natrvalo,
ale nedává nikdy žádný smysl.
A mluví se mnou opatrně,
a zpívá mi,
křičí v nejtemnější noci,
a přeruší ranní světlo.
Ale se vším mým vzděláním,
nedaří se mi svěřit se,
a všechna slova mi unikají,
a vrací se poškozená,
a chtěla bych je vrátit v poezii,
kdybych jen věděla jak,
nedokážu to pochopit.
A chtěla bych dát vše a nebe také,
Dala bych to vše, kdyby jen na moment,
Abych mohla jen pochopit význam slova vidíš,
Protože jsem ho naškrábala natrvalo,
ale nedává nikdy žádný smysl.
A chtěla bych dát vše a nebe také,
Dala bych to vše, kdyby jen na moment,
Abych mohla jen pochopit význam slova vidíš,
Protože jsem ho naškrábala natrvalo,
ale nedává nikdy žádný smysl.
Ne, slova jsou jazyk,
nezaslouží si takové zacházení,
a všechny mé špatné fráze,
nikdy nedosáhly hodnoty těchto pocitů,
všechno tohle nebe,
by nedokázalo nikdy popsat jak se cítím,
slova nikdy nebyly tak užitečné,
Tak jsem křičela jazykem, o kterém jsem neměla tušení.