Kill My Memories

Nech mne zahlédnout hořící vesmír,
nezkoušej mé oči zapouzdřit.
Nech mě zaslechnout můj vlastní výkřik,
nemyslím, že má víra je krutá.
Vím, že je příjemné ukojit mysl
vzpomínkami, které nejsou lakomé.
Zní to jako čistá průzračnost,
která je poté zavražděna realitou.
To, co nemůžeš pochopit
je má touha zapomenout.
Máš pravdu, je černá a bílá,
ale některé vzpomínky jsou opravdu čiré,
některé jsou nádherné, dotek a dech,
ale některé nesou poseltví smrti.
Nemohu se rozhodnout, které vybrat,
vše co chci je bezesný spánek.

Čekání na lež je zbraní,
žhnoucí hrot namířen na mne,
pokračuj, střílej,
prosím, sestřel mou paměť.

Chtíc prolomit hloupost
nutím svou duši dorážet.
Viděl jsem svůj mozek zvracet, znásilňovat mě i hoří
zabij mé vzpomínky!
Zvuk jako varovný signál se zdá být skutečný,
a já nemohu zadržet slzy.
Prosím, nech mne kroužit.
Proč ne? Zabij mé vzpomínky!

Nech mě zahlédnout hořící vesmír …
Můžeš si myslet, že budu popírat
co jsem viděl, ale já nejsem slepý.
Každý obraz, každý upřený pohled
je bezpečně uložen ve vnitřním světě.
Jako kámen, jako kříž,
při sebevětší snaze nejde zapomenout,
všechny slzy, veškerý strach,
všechny výkřiky v mých uších.

Zkoušíc prolomit …

Nech mě odpoutat se od minulosti,
nech mě dýchat.
To je finální slovo, to poslední,
nech mě odejít.