Hero.Inn

Strach, splín tu mám,
plížím se.
Pláč, smích Ti dám,
přiživ se.

Nestůj a pojď sem, já Ti odpustím,
hříchy a kýče, uzdu popusť jim,
víš, že já vím, že víš, že vím, že chceš,
tak pojď napni žílu, víc už nesneseš
sám!

Kráčíš dál slunci vstříc
a nemyslíc,
láká tě smích tanečnic
a nevíš nic,
házíš jim hrách pod střevíc
a nechceš víc,
vábíš lesk vnadných skic,
vzduch popelnic.

Strádáš a bdíš,
skláníš se.
Rád dáš, pojď výš,
staniž se.

Nestůj a pojď sem, trn Ti vytrním,
vypěstuj svůj sen, já jej vyplním,
nařeď si víc a všechno v poměru,
utíkáš ke snům obřích rozměrů
sám!

Kráčíš dál …

Nestůj a pojď sem,
proč mlčíš, když svítá?
Vypěstuj svůj sen,
smrt je rozlitá!
Ztrácíš se v místech,
kde trpíš, když lítáš!
K čemu je Tvůj spěch?
Smrt už uvítáš
sám!

Vzdáš to, nic nevidíš,
vzdáš to, už neslyšíš,
vzdáš to, nic necítíš,
vzdáš to, už stojí kříž.

Strach, splín tu mám …